Naděje není pasivní očekávání, že se o nás a za nás někdo postará.
Podvody, podrazy, přetvářka, bezohlednost a nezájem o osud druhých lidí provází lidstvo celými jeho dějinami. Kdykoliv tyto důsledky špatných lidských vlastností nabyly vrchu, následoval úpadek a pád celých civilizací. Naopak soudržnost, spolupráce, solidarita se slabšími, vzájemná důvěra a ochota přinést oběti v zájmu společného dobra, byly tím, co každou společnost povznášelo. Kulturní a hospodářský rozvoj pak byl zákonitým důsledkem. To platí beze zbytku i o naší evropské civilizaci.
Žijeme ve šťastné době a na šťastném místě. Jen málokdo na světě má možnost užívat takové míry materiálního zajištění. Přesto nemohu tvrdit, že bych všude viděl jenom šťastné a spokojené lidi. Spíše naopak. Znechucení, nedůvěra a podezíravost utvářejí současnou společenskou atmosféru. Zdá se, že už ani nikdo nic lepšího nečeká.
V minulých dnech jsme mohli prožít velikonoční svátky. Jejich hlavním poselstvím je naděje. Naděje není pasivní očekávání, že se o nás a za nás někdo postará. Naděje je cesta poznávání dobra, jeho uskutečňování a důvěra, že jen tak lze dojít k dobrým cílům. Naděje tedy není pocit, ale postoj. Postoj, který stojí značné úsilí i oběti. Takový postoj má však sílu prosvětlit i společenskou atmosféru, ve které se nám pak bude i mnohem lépe dýchat.
Ing. Vladimír Derner, krajský zastupitel za KDU-ČSL (www.derner.cz)