„Pravda o Jiřím Čunkovi takovém, jakého jsem ho poznal“

Lidovci jsou před křižovatkou, zda zaniknou sloučením a rozložením pod taktovkou pravicového křídla, nebo zda si uvědomí své středové kořeny a nechají se dále vést novodobým Šrámkem, totiž Jiřím Čunkem. Rozhodli jsme se Vám o Čunkovi a lidovcích prozradit úplně všechno, co jste chtěli vědět. Pouze čtenáři z delegátů KDU-ČSL ale nakonec o jeho osudu a budoucnosti své strany rozhodnou.


Jiřího Čunka pozoruji tři roky. Jeho práce je ale daleko trvalejší a hlubší. Jiří Čunek se nikdy nezpronevěřil lidoveckým zásadám a kostel je pro něho místem v srdci, nikoliv politickou povinností jako pro řadu jeho vrcholových kolegů ve straně lidové.

Jiří Čunek mě hned od počátku zaujal mnoha svými charakterovými vlastnostmi. Byl to zejména jeho specifický humor, který ale naprosto postrádá vulgaritu, oplzlost nebo nelidskost. Nikdy jsem z jeho úst neslyšel slovo debil, ačkoliv u jeho vnitrostranického rivala Miroslava Kalouska je to běžné slovo. Své v tom hraje přísná, ale lidská výchova a křesťanské kořeny na Valašsku.

Další šok mi Jiří Čunek způsobil při konfrontaci s jeho rodinou, když jsem měl možnost poprvé pocítit skutečnou partnerskou oddanost, kterou Jiří Čunek se svou ženou prožívá. Krásné lidské vztahy, krásné manželství, krásné dcery a láska nejsou v jeho případě mediální klišé a podvod na voliče nebo spolustraníky. Měl jsem tu možnost Jiřího Čunka pozorovat na veřejnosti, jak jedná se svou ženou, jak jedná se svými dcerami, jak je vůči své ženě i po letech manželství pozorný a vždy znovu jsem ho obdivoval, protože u nás v Čechách již takové hodnoty nenajdete.

Jiří Čunek je příkladný manžel, vzorný otec a vynikající kamarád. To nejsou fráze z marketingových pouček, prosím zajeďte si do Vsetína jako já a zeptejte se sami. Udělejte si sami průzkum, co si myslí Vsetíňáci o svém Čunkovi. Pak ho suďte.

Jiří Čunek byl kdysi obyčejným starostou, ale jeho ctižádost ho dovedla až do senátorských lavic. Když pak usedl v čele KDU.ČSL a nebál se hovořit ve prospěch lidoveckých pozic, politická konkurence spustila likvidační kampaň srovnatelnou s rokem 1990, kdy Václav Havel zlikvidoval bývalého předsedu Bartončíka, případně s likvidací lidoveckých politiků po roce 1948.

Ze vzorného otce se podle nich stal sukničkář rozhazující statisíce v obálkách a lenošící ve své kanceláři po boku sekretářky, která svým vzhledem nesahá jeho vlastní ženě po kotníky. Vím, je to tvrdé přirovnání, ale proč by Jiří Čunek něco tak nesmyslného činil? Nenašel jsem pro to důvod.

O jeho nevině mě přesvědčilo tažení za jeho ukřižování na Golgotě, které pak ti samí lidé brzdili, sotva se stal členem jejich vlády... není cosi shnilého ve Státě Dánském? A opět ti samí lidé dnes volají po jeho kriminalizaci, sotva se ho ve vládě zbavili a vláda jim pak beztak osudově padla.

Jiří Čunek je od roku 1999 prvním předsedou lidové strany, který má jasnou vizi. Naprosto sleduje původní Šrámkovskou koncepci křesťanské strany prosazující morálku do politiky. Odmítá pravolevé vidění světa, které jedněm upírá spravedlivě vydělané peníze a druhým právo na sociálně přijatelný život. Jiří Čunek je bezesporu tím nejčistším lidovcem, jakého si lze představit. Přesto nyní stojí před koncilem a ten rozhoduje o jeho dalším působení v čele strany.

Představme si krátce jeho protikandidáty. Tím prvním je Jan Březina, dlouholetý regionální politik, bývalý hejtman Olomouckého kraje a evropský poslanec. Opravdu by se vzdal evropského mandátu a utekl od rozdělané práce? Nebyla by to škoda?

Dalším kandidátem je Cyril Svoboda. Představitel levicového křídla v KDU-ČSL to neměl lehké, ale vždy jsem více ctil jeho legislativní návrhy než jeho schopnost řídit politickou stranu. V plné míře to dokázal Miroslav Kalousek, který mu stranu vyrval z rukou těsně po volbách v roce 2002.

Třetím protikandidátem je Michaela Šojdrová. Sympatická žena cti netratí, i když jak se říká na Moravě „baba není farář“. Dlouholetá poslankyně je vynikajícím gestorem v oblasti zdravotnictví a sociálních věcí, ale postavit ji do čela relativně malé parlamentní strany znamená opakovat osud a zánik Unie svobody. Ta přece také v bezradnosti ze svých mužů zvolila do čela Hanu Marvanovou a nakonec ji nenechala ani dovládnout jedno řádné období.

Ač tedy osobně nemám nic ani proti jednomu z kandidátů na předsedu, Jiří Čunek je pro mě zárukou, že KDU-ČSL nezanikne, že bude dobrým koaličním partnerem větších stran a že prosadí v českém Parlamentu nejvíce ze svého programu. A jestliže Čunek nabízí své straně duši i srdce, pak by měl o jeho opravdovosti a lidskosti začít přemýšlet i poslední nevěřící Tomáš.