Odvahu k napsání této úvahy jsem našel, když jsem si uvědomil, že jsem za posledních šedesát let prožil a přežil šest školských reforem. Jako prvňáček (1949) reformu Nejedlého a pak již opakující se reformy až po současné nápady poslance W. Bartoše (ODS), který se považuje za velkého odborníka. Úvodem musím poznamenat, že školství je těžkotonážní vlak, který jede dlouho setrvačností. Proto se komunistům nepodařilo zlikvidovat slušnou úroveň  středoškolské vzdělanosti, kterou nám záviděli i za „velkou louží“. Uvědomuji si, že mě učili  ještě absolventi učitelských ústavů starého Rakouska a první republiky. Dokázali nás nejen vzdělávat, ale také vychovávat. Museli sice odolávat ideologickému tlaku bolševické ideologie, ale i tak nás vychovávali k základním morálním postojům člověka. Jistě to nelze říci o všech.

V polistopadové euforii jsem se těšil, jak bude školství odideologizované, učitelé budou učit podle svého svědomí a s nejlepšími moderními pomůckami a platy budou odpovídat významu tohoto povolání. Nová doba přinesla možnost zakládat soukromé a obnovit tradici církevních škol. Během šesti let (1996) tvořily církevní školy 0,5 % a soukromé cca 7 %. Překvapil rychlý nárůst soukromých škol, které u nás neměly takovou tradici jako v anglosaském světě. Podnikat ve školství se ukázalo jako nejméně rizikové. Stoprocentní dotace na žáka od státu a školné v různé výši dávalo předpoklad, že tyto školy budou patřit ke špičce v kvalitě vzdělání. Jaká je skutečnost. Až na vzácné výjimky (Škola aplikované kybernetiky v HK) se tento předpoklad nenaplnil, což ukázal první a také poslední průzkum úrovně vzdělání v r. 1999, tzv.  TOP 100. Zde bylo seřazeny školy podle úspěšnosti při přijímání na vysoké školy. Tento výzkum prospěl církevním školám (v první desítce gymnázií čtyři církevní) a přinesl jim zvýšený zájem o studium. Soukromé školy se v popředí objevovaly jen sporadicky. Proč takové hodnocení v dalších letech neproběhlo, se mohu jen domnívat. Dnes by to bylo stejně zkreslené, protože vzhledem k nárůstu vysokých škol, především soukromých (povšiml si i pan prezident), by hodnocení bylo zkreslené. S počtem poklesu mladé populace a nabídky získání maturity se uzavřel kruh. Jsme u problému úrovně maturit a problému státních maturit, které by měly ukázat úroveň škol, které toto vzdělání umožňují. Zde si neodpustím připomínku k MZ. Pro řádný termín zkoušek je jmenován předseda MZ komise krajským úřadem, ale většinou na návrh ředitelů škol. Pokud jsou znalosti maturantů zoufalé a bylo by to moc i na předsedu komise, tak se nechají tzv. propadnout a čeká je druhý termín MZ (většinou v září). Zde je však předsedou MZ komise ředitel školy. Nechá žáky, kteří poctivě čtyři roky platili školné, propadnout ? Zde je jeden z důvodů, proč se mnohé školy brání státním MZ a ještě deset let budou tvrdit, že jsou špatně připravené. Nechávám stranou, kolik již příprava stála a kdo na tom vydělal. V současnosti se dá s nadsázkou  říci, že mnozí odmaturují proti vlastní vůli. Složení MZ pak dává mnohým značné sebevědomí, takže se neostýchají hlásit se na vysoké školy, zvláště, když je tak velká nabídka. Zde již působí ruka trhu, každý student přináší peníze a čím více studentů, tím více peněz. Normativ na žáka převyšuje ostatní kritéria, podle kterých se přidělují finance od státu. Kruh je uzavřen. Maturitu prakticky udělá každý, na VŠ se dostane každý, protože si studia případně zaplatí. Tvrdohlavost poslankyně Šojdrové při prosazování státní MZ je obdivuhodná, zvláště když se staví proti tak silné lobby, ke které se v současnosti přidala i ČSSD, přestože v osobě bývalé ministryně Buzkové celou akci státních MZ odstartovala. Inu, je volební rok. Není bez zajímavosti sledovat, kdo se proti státním maturitám brání. Rozumím výhradám učitelů gymnázií, kteří argumentují nepřipraveností. Já v tom vidím spíše protest proti způsobu příprav, na kterých se již delší dobu celkem dobře živí spousty expertů. Ze škol se nejvíce brání učiliště přetransformované na střední školy s maturitou. Při nezájmu o učební obory se nelze tomu divit. I průmyslovky zřizují tzv. lycea, aby naplnila své stavy žáků. Kde je východisko ? Dokud budou střední školy lákat žáky k přijetí bez přijímacích zkoušek, takže bez výběru, budeme mít samé středoškoláky s maturitou, ale těžko budeme mít řemeslníky. Budeme mít mnoho politologů, sociologů, ekonomů, právníků, ale jen málo inženýrů. To by bylo ale již jiné téma. Na závěr se připojuji k těm, co žádají spuštění státních maturit, které budou mít mnoho vad na kráse, ale přeci jen by již mohly eliminovat školy, které nemají patřičnou úroveň. Bude to bolestné, ale je to nutnost.