Jelikož je tématem časopisu Rodinka mezigenerační soužití, mohli bychom znát váš názor na tuto problematiku?
Sám jsem vyrůstal v rodině, kde v jedné domácnosti byly zastoupeny tři generace a toto soužití dodnes vnímám jako veliký vklad do života, kterého se nám všem dostalo v osobě naší babičky. Tato zkušenost mi snad dává i trochu větší cit pro mezigenerační soudržnost, kterou jsme až do babiččiny smrti vnímali jako naprostou samozřejmost. Tedy umět přijímat i dávat, když je to třeba a snažit se vždy víc vložit než si vzít.

Dokážete si představit, že by vaše děti s jejich vlastními rodinami žily s vámi ve společné domácnosti?
Představit si to dokážu, ale myslím, že poměry se natolik změnily, že toto asi nenastane. Myslím, že tento stav klade podstatně větší nároky na udržení vztahů v širší rodině. Dobře zvládnout roli prarodičů, tedy vnoučatům předat to, co jsme sami dostali od našich dědů a babiček, je pro naši generaci velkou výzvou.

Čím se podle vás liší generace vašich dětí od té předchozí (vaší)?
Mají o něco lepší materiální podmínky, nesrovnatelně lepší možnosti poznávání a hlavně je pro ně naprostou samozřejmostí, že mohou svobodně myslet a své názory také vyjadřovat. Jejich hendikepem je klesající úroveň školství a také určitá snadnost života, díky které se mi zdají trochu méně motivováni, než byly generace předchozí.

Co děláte rád ve svém volném čase?
V rámci fyzických možností sportuji. V zimě hokej a lyže, v létě cyklistika a turistika. Také se snažím hrát na pozoun a velmi mě baví vlastníma rukama provádět různé stavební profese. 

Jste věřící. Stal jste se věřícím díky výchově vašich rodičů? A vedete své děti také k víře?
Ten první impuls byl v rodině a naprosto zásadní vliv na mě měl příklad mé babičky. Dál už si samozřejmě tuto cestu prošlapávám sám. Je to nekonečný příběh otázek, pochybností i nečekaných objevů. I naše děti ten základní vklad dostaly v rodině, zbytek je už zase věc jejich vlastní cesty, na které jim vždy, když o to budou stát, rádi pomůžeme.

Stejná otázka týkající se politiky. Zajímal se někdo z vašich rodičů více o politiku, a tím vás inspiroval?  
Můj otec se v šedesátém osmém roce jako ekonom JZD zapojil do společenského dění natolik, že po zbytek života se mohl věnovat už jen dělnickým profesím. Díky tomu jsem se naučil i kácet stromy, protože jsem mu chodil v této jeho nové profesi pomáhat. Také moje matka v době normalizace musela čelit různým tlakům, které byly zákeřně, ale pro tu dobu typicky, mířeny na mě a moje sourozence. Bylo to pro ni hodně těžké období, ve kterém nám ukázala, že i proti přesile může člověk s rovnou páteří obstát.

Sdílíte v rodině stejné politické názory? Diskutujete o těchto věcech často?
Řekl bych, že názory nejen sdílíme, ale také o nich diskutujeme. Hlavně moje děti i zeť jsou pro mě v tomto smyslu velmi kvalitní a silnou zpětnou vazbou.

Pokud se jedno z vašich dětí v budoucnu rozhodne stát politikem, budete jej v jeho volbě podporovat?
Říkám jim to samé, co všem ostatním. Politika není povolání, pro které se člověk rozhodne a pak ho bude celý život dělat. Prostě člověka někdy potkají výzvy, na které je nutno reagovat třeba i vstupem do politiky. Všem proto radím, aby se vzdělali a zvládli nějakou solidní profesi. Když pak nastane situace, že by člověk v politice mohl něco dobrého udělat, je nutno najít odvahu opustit svoji profesi, vstoupit do politiky a být připraven ji zase kdykoliv opustit. Není totiž nic zbytečnějšího, než politik, který se bojí o svoji židli jenom proto, že by se jinak neuživil.

Co vám v poslední době dělá největší starosti?
Ztráta smyslu pro společenskou soudržnost. Za obecně platnou normu se dnes považuje názor, že se má každý starat jenom sám o sebe, nikomu nic nedarovat a od nikoho nic nečekat. Výsledkem je dusná atmosféra ve společnosti a spousta znechucených lidí.

Co vás v poslední době naopak nejvíce potěšilo?
Podařilo se nám v rámci areálu krajského úřadu postavit objekt „Bistro u dvou přátel“. Provozují ho se svými asistenty zdravotně postižení. Jsou to skvělí lidé a je radost je navštívit.

Jaké pracovní povinnosti na vás v následujících měsících čekají?
V oblasti sociálních věcí dokončujeme přípravu pro schválení sítě podporovaných sociálních služeb a víceletého financování. Ve správě majetku dokončujeme výstavbu Archeoparku pravěku ve Všestarech, který bude provozněn letos na podzim a který vřele doporučuji navštívit.

Když byste byl znovu ve věku, kdy byste se měl rozhodovat o své budoucnosti, čím byste se chtěl stát?
Mou původní profesí je statika betonových konstrukcí, kterou jsem před vstupem do politiky stihl vykonávat asi jedenáct let. Velmi mě bavila a z toho plyne, že technika by opět byla mojí volbou.

Máte nějaké přání (soukromé a třeba i pracovní), které byste byl rád, aby se splnilo? 
Radost ze života naprosto každému.